Navigace:
Zlatý věk Paloučku v počátcích první republiky
Spolkový život od totality k totalitě
Nový život – Spolek přátel Růžového paloučku se sídlem v Újezdci
Zlatý věk Paloučku v počátcích první republiky
Výroční valná hromada se konala dne 25. dubna 1926 v hostinci p. Říhy v Hrušové, přítomno bylo 26 členů. Účetní zpráva vykazuje příjem za minulý rok ve výši 34.545 K a vydání 34.150 K, dluh v záložně v Bučině činí 24.000 K. Na této schůzi abdikoval dosavadní předseda Václav Sedláček, který řídil činnost spolku dvacet tři roky. Zásluhou jeho obětavé a nezištné práce byla tato památka zachována veřejnosti, byl vybudován památník a zřízeny parkové úpravy celého areálu.
Nové volby pozměnily výbor. Předsedou se stal Rudolf Koníček z Újezdce, místopředsedou Ladislav Kašpar z Bučiny, jednatelem zůstal Bedřich Dudycha z Litomyšle. Pokladníky byli zvolení Josef Pantůček z Litomyšle a Václav Kozel z Bučiny, správcem Josef Andrle z Újezdce. Dalšími členy výboru byli zvoleni zástupci dvaceti okolních vesnic a měst. Ve spolku byly ustaveny odbory pořadatelský, hospodářský, finanční a ubytovací.
Valná hromada schválila změnu názvu spolku, protože dosavadní název Spolek pro získání Růžového paloučku veřejnosti již nevyjadřoval své poslání. Nové jméno spolku zní Spolek Růžového paloučku u Újezdce na Litomyšlsku. Nové stanovy byly přijaty na valné hromadě dne 25. března 1934.
Od dvacátých let, když začaly úpravy prostranství a výsadba stromů, přestala být okolní plocha pronajímána k obdělávání. Prostranství bylo zatravněno a tráva k sušení se prodávala. Pokladní kniha v roce 1926 uvádí příjem za trávu ve výši 400 K. Činnost spolku ve dvacátých letech byla obrovská, především ve prospěch dobudování celého areálu. Rozsah prací dokládá finanční hospodaření; pokladní kniha vykazuje mnoho položek týkajících se výdajů firmám, řemeslníkům a dělníkům za účty provedených prací. V roce 1930 získal spolek subvenci ve výši 13.000 K, a tak mohl být splacen dluh v Rolnické záložně v Bučině.
V květnu roku 1928 obdržel spolek žádost od konzulátu ze Lvova o zaslání sazenic růží k mohyle u Zborova; na podzim téhož roku byly sazenice odeslány. V roce 1933 byla pozlacena koule na vrcholu pomníku. Téhož roku byla uprostřed parku zasazena Švehlova lípa za účasti agrárního dorostu. Firma Mikulecký ze Řídkého postavila v roce 1935 v rohu parku záchodky za cenu 3.633 K. Na výborové schůzi dne 2. května 1936 jednatel informoval, že byly zaslány sazenice růžiček na Bílou horu a k památníku Jana Amose Komenského do Naardenu. Současně výbor rozhodl, že další sazenice se nikam posílat nebudou.
Další valná hromada spolku se konala 29. května 1937 v sokolovně v Makově. Ve volbách bylo schváleno dosavadní složení výboru. Poslední schůzí před druhou světovou válkou byla valná hromada dne 30. června 1938 v Bučině za přítomnosti 29 členů.
Ve snaze získávat a udržet zájem občanů o Růžový palouček pořádal spolek v době meziválečné slavnosti obvykle na den výročí upálení M. Jana Husa, tj. 6. července. K projevům byli zváni čelní představitelé politického, kulturního a náboženského života včetně prezidenta T. G. Masaryka. Velmi často se pozvaní omluvili (též prezident) a řečnily osobnosti méně významné. Slavnost bývala doplněna vystoupením pěveckých sborů a hudebních těles.
Občas byl uspořádán průvod v krojích z obce Újezdec. Pro spokojenost návštěvníků byly připraveny bufety s občerstvením, zajišťované členy spolku, ale i někteří živnostníci nabízeli své služby ve vlastní režii. Návštěvnost a úspěšnost slavnosti určovalo především počasí.
Spolkový život od totality k totalitě
V době okupace se schůze konat nesměly. Růžový palouček byl vždy 6. července hlídán četnictvem. Pokladní kniha, pečlivě vedená pokladníkem Václavem Kozlem, však dokládá, že spolek vyvíjel činnost spojenou s údržbou a péčí o Růžový palouček i za války. Rovněž i v této době docházely spolku peněžité dary.
Významná událost byla zaznamenána v roce 1940, kdy se na Růžový palouček dostavil zástupce německých úřadů – Oberlandratu z Pardubic. Požadoval, aby pomník byl odstraněn a kov předán k válečným účelům. Přítomný jednatel spolku Bedřich Dudycha diplomaticky předestřel německému úředníkovi, že památník vyjadřuje symbol přátelství Čechů a Němců, neboť exulanti odcházeli do Německa: Jeho vysvětlení bylo přijato. Musely však být odstraněny dvě desky s Jiráskovým textem „živ buď, národe, neumírej, vláda věcí tvých k Tobě se navrátí“ a další tabulka u vchodu s nápisem “ Chraňte posvátné místo našich dějin“.
K dalšímu ohrožení památníku došlo v roce 1943, když opět měl být pomník odstraněn. Zásluhou Jana Slupeckého z Makova, který v této záležitosti intervenoval u ministra protektorátní vlády Hrubého, byl památník zařazen mezi památky, jež měly být zachovány.
Velikou ztrátu utrpěl spolek v roce 1940, kdy zemřel dlouholetý jednatel spolku Bedřich Dudycha. On byl hlavním iniciátorem veškeré činnosti spolku jak při budování celého areálu, tak také při organizování slavností. Jednal a vedl písemný styk s úřady, institucemi, významnými osobnostmi doma i v zahraničí. Napsal rovněž řadu článků do novin a brožurku o Růžovém paloučku. Bedřich Dudycha byl bezesporu nejvýraznější postavou spolku v celé jeho historii. Hned po skončení druhé světové války byla spolková činnost obnovena. Nový výbor vznikl na schůzi dne 8. června 1945. Předsedou spolku zůstal Rudolf Koníček z Újezdce, místopředsedou byl zvolen Václav Soukup z Morašic, jednatelem František Štrba z Litomyšle a pokladníkem zůstal Václav Kozel z Bučiny. Mezi členy výboru jsou uvedena jména zástupců okolních vesnic a měst včetně prvního poválečného předsedy Okresního národního výboru v Litomyšli dr. Šperla.
Hlavním úkolem dalších schůzí výboru bylo zajištění první poválečné slavnosti na den 6. července 1945, ta pak byla druhou nejvíce navštívenou slavností od doby odhalení památníku v roce 1921. Počet návštěvníků této slavnosti byl odhadován na dvacet tisíc. V úvodu slavnosti vystoupil předseda Okresního národního výboru v Litomyšli dr. Josef Šperl a básník Jaroslav Seifert přednesl svoji báseň. Hlavním řečníkem byl ministr spravedlnosti Prokop Drtina a po něm následovalo vystoupení pěveckého souboru Vlastimil z Litomyšle, Otakar z Vysokého Mýta a Zvukobor z Chocně.
Na valné hromadě dne 15. dubna 1946 požádal pokladník Václav Kozel o uvolnění z funkce pro nemoc a stáří. Místo něho byl zvolen Ladislav Limberský z Bučiny, ve funkci jednatele vypomáhal ředitel školy v Morašicích Václav Březina.
V dalších poválečných letech aktivita spolku poklesla, jak kvůli nedostatku pracovních sil, tak také pro tehdejší nepříznivou politickou situaci, zejména s nástupem komunistické vlády. Údržba na Paloučku byla vykonávána převážně dobrovolnými brigádami, patrně s malým zájmem. Často muselo vypomáhat s nejnutnějším úklidem žactvo morašické školy.
Na valné hromadě dne 5. června 1948 byl zvolen výbor spolku. Předsedou zůstal Rudolf Koníček, místopředsedou Václav Soukup, jednatelem byl zvolen Václav Sýkora, učitel a pozdější ředitel školy v Morašicích, pokladníkem Ladislav Limberský z Bučiny. Mezi aktivní členy výboru patřili Václav Březina z Morašic, primař MUDr. Otakar Tardy z Litomyšle, František Flídr z Václavek, Václav Matějka ze Suché Lhoty a další. Jména členů výboru musela být předložena ke schválení okresnímu akčnímu výboru v Litomyšli.
Rudolf Koníček chtěl abdikovat na valné hromadě dne 24. dubna 1949 v Újezdci. Uznal však, že v nastalé situaci je třeba , aby funkci zastával i nadále, tak jako ostatní členové výboru. Jednání se také zabývalo propagací Růžového paloučku a přípravou slavnosti. V tomto období byl na účet spolku poukázán dar kanceláře prezidenta republiky ve výši 10.000 Kčs. Údržbu Růžového paloučku se spolku nedařilo zajištovat v dostatečné míře.
V roce 1951 navrhl Okresní národní výbor v Litomyšli, že převezme tuto péči, pokud o to spolek požádá. V této době byl spolek pod politickým dohledem. Situace vyústila v jeho zánik. Poslední členská schůze dne 10. června 1951 za přítomnosti devíti člen ů a okresního osvětového inspektora Miroslava Soukupa byla seznámena s tím, že spolek byl organizačně zařazen do Osvětové besedy Újezdec. Soukup navrhl, aby byl vytvořen kroužek Růžového paloučku při Osvětové besedě. Přítomní návrh Miroslava Soukupa „odsouhlasili“.
Tím byl Spolek Růžového paloučku u Újezdce na Litomyšlsku po téměř padesátileté historii zlikvidován. Zbytek dluhu, který měl spolek v Rolnické záložně v Bučině, byl splacen 23.června 1951. Na takzvaných vázaných vkladech zůstalo v Bučině a v Litomyšli celkem 48.954,50 Kčs. Vklady zůstaly rovněž v Kampeličce Morašice. Asi nevelká částka není nikde uvedena.
Zánikem Spolku Růžového paloučku u Újezdce na Litomyalsku nezmizel z povrchu země Růžový palouček. Péčí o něj byl pověřen Místní národní výbor v Újezdci. Toho v padesátých letech Růžový palouček příliš nezajímal. Jeho údržba byla nedostatečná, náhodně prováděna brigádnicky. K jistému zlepšení došlo po roce 1960 za předsednictví Zdenka Štancla a později ing. Jana Andrleho. Po útlumu v padesátých letech se obnovil zájem návštěvníků a jejich počet se od poloviny šedesátých let zvýšil.
Na Růžovém paloučku byla zavedena průvodcovská a údržbářská služba. Tuto činnost zastávali postupně Václav Dvořák z Cerekvice nad Loučnou, Václav Matějka z Morašic a Josef Hladík od Tří Kocourů. Velmi svědomitě o Růžový palouček pečovali manželé Bohuslav a Anna Sopouškovi z Újezdce. Svojí pílí a obětavostí při ošetřování parku se zasloužili o vynikající umístění v krajské soutěži objektů památkové péče ziskem prvního místa v roce 1981 a druhého místa v roce 1982.
Nemalý podíl na zlepšení Růžového paloučku měl ing, František Dobrkovský, dendrolog střediska památkové péče a ochrany přírody. Při svých častých návštěvách navrhoval jak zkrášlit park, například posypem pěšin okrovou drtí z Chvaletic. Ing. František Dobrkovský rovněž inicioval žádost o zařazení do seznamu významných památek a posléze o přiznání statutu kulturní památky.
Po sloučení obce Újezdec a Morašice přešla péče o Růžový palouček na Místní národní výbor v Morašicích. Ten podal dne 21. srpna 1988 žádost ministerstvu kultury o prohlášení Růžového paloučku kulturní památkou. Ministerstvo kultury svým přípisem ze dne 7. dubna 1989 oznámilo, že prohlašuje Růžový palouček u Újezdce o výměře 1,86 ha za kulturní památku, především k živé tradici, která spojuje toto místo s loučením českých exulantů v době pobělohorské a která toto místo zařadila do národního kulturního dědictví. Toto významné rozhodnutí má velký vliv na nakládání s Růžovým paloučkem a řadí ho statutárně mezi významné kulturní objekty.
Mnoho úsilí o propagaci Růžového paloučku vyvinul Václav Matějka, dlouholetý předseda Místního národního výboru v Suché Lhotě a člen výboru spolku v poválečných letech. V sedmdesátých letech připravil brožurku o Růžovém paloučku z příspěvků známých osobností kulturního života. Žádost o její vydání však byla zamítnuta. Rovněž jeho snaha uspořádat na Růžovém paloučku slavnost v roce 1985 ztroskotala. Na slavnosti měl mít projev dr.Josef Miřejovský, rodák z Litomyšle a mělo být předvedeno ochotnické divadelní představení Václava Klimenta Klicpery „Naši furianti“. Přes vylepené plakáty byla slavnost rozhodnutím Okresního národního výboru ve Svitavách zrušena.
Nový život – Spolek přátel Růžového paloučku se sídlem v Újezdci
Revoluční přeměny po listopadu 1989 uvolnily prostor pro volné sdružování občanů. Z podnětu Václava Matějky ze Suché Lhoty se sešlo dne 13. července 1990 na Rychtě v Morašicích asi třicet občanů z okolí, aby obnovili spolek Růžového paloučku.
Výsledkem tohoto shromáždění bylo založení Spolku přátel Růžového paloučku se sídlem v Újezdci. Na této první schůzi byl zvolen výbor a funkcionáři. Předsedou se stal Jan Dostál z Morašic, místopředsedou František Krejčí z Morašic, jednatelem Václav Matějka ze Suché Lhoty a pokladníkem Hana Dostálová z Újezdce. Na této schůzi byly rovněž schváleny stanovy spolku, které byly registrovány Ministerstvem vnitra České republiky dne 10. září 1990. Ve stanovách se spolek přihlašuje ke tradicím svých předchůdců, a to Spolku pro získání Růžového paloučku veřejnosti, založeného v roce 1903 , a Spolku Růžového paloučku u Újezdce na Litomyšlsku, který byl rozpuštěn počátkem padesátých let.
Smlouvou, která byla uzavřena 1. března 1991 s obcí Újezdec a která je vlastníkem Růžového paloučku, se spolek zavazuje převzít odpovědnost za údržbu a péči o palouček. Činnost se zaměří na průvodcovskou službu, propagaci, organizování slavností a na aktivity vedoucí ke zkrášlení tohoto místa. Václavu Matějkovi se podařilo zajistit vytištění dlouho připravované brožury o Růžovém paloučku. První slavnost byla naplánovaná na neděli 6. července 1991. V průběhu příprav této akce jednatel Václav Matějka vážně onemocněl a ironií osudu v předvečer této události zemřel; první slavnosti se nedočkal. Jeho skonem ztratil spolek nesmírně obětavého a nezištného člena, který se rozhodujícím způsobem zasloužilo obnovu spolku a pokračování v tradici a práci našich předků.
Na další valné hromadě dne 20. března 1992 byly provedeny volby výboru. Předsedou byl opět zvolen Jan Dostál z Morašic, místopředsedou Jaroslav Kroulík z Hrušové, jednatelem František Krejčí z Morašic a pokladníkem Hana Dostálová z Újezdce. Do svých funkcí byli opět zvoleni i v dalších letech. Podobně pouze s menšími změnami způsobenými úmrtím jedněch a příchodem druhých byli voleni i další členové výboru a revizoři účtů. Do znovu obnoveného spolku vstoupily desítky občanů z okolních obcí a měst, ale i řada rodáků, žijících po celé republice. Počet členů brzo dosáhl stovky a na tomto čísle se s nevelkými odchylkami pohybuje do současné doby. Naprostá většina členů z blízkého okolí se velmi aktivně zúčastňuje všech akcí a nezištně pomáhá při organizování slavností a údržbě paloučku.
Uspořádáním slavnosti 6. července 1991 obnovil spolek tradici každoročních slavností. V ustálené podobě probíhá každou první neděli v červenci program od 14 hodin, ve kterém po státní hymně a úvodním slovu předsedy spolku následují projevy řečníků – významných politiků a teologů. Tato společenská část slavnosti je doplněna recitací známých umělců a koncertním vystoupením předních sólistů opery nebo pěveckých souborů. V kulturní části slavnosti se návštěvníkům představují populární hudební soubory a umělci z celé republiky. Pro vystoupení účinkujících se staví pódium v dolní části parku, byly zakoupeny altány, sloužící jako šatny. Diváci mají k dispozici lavičky, občerstvení poskytuje bufet s jídlem i nápoji. V letech 1997, 1998 a 2001 nepřízeň počasí znemožnila konání slavnosti na Růžovém paloučku.V těchto případech se akce odbývala v sále Rychty v Morašicích, který pojme 450 až 500 návštěvníků . Uzavřený prostor pochopitelně nemůže nikdy nahradit krásné přírodní prostředí na Paloučku.
Finanční náklady na uspořádání slavnosti jsou stále větší a výtěžek ze vstupného i bufetu je neuhradí. Spolek proto tyto slavnosti může pořádat pouze díky sponzorským příspěvkům okolních podnikatelů a firem a finanční podpoře měst a vesnic regionu. Zbylé prostředky spolek využívá k údržbě a vylepšení prostředí Růžového paloučku.
V květnu roku 1996 uspořádal spolek hudební vystoupení za účasti asi padesáti posluchačů. Snaha pořádat podobné menší hudební akce vyústila v založení tradice hudebních večírků. Kouzelné prostředí letního podvečera a krásná hudba na posluchače působí mocným dojmem.
Organizátoři světového běhu Sri Chinmoye požádali spolek, aby na Růžovém paloučku mohl být cíl jedné etapy tohoto štafetového běhu míru. Za účasti starostů sedmi okolních měst proběhla tato akce poprvé 21. června 1995 a zároveň byla na pilíři vstupní brány umístěna měděná pamětní deska (bohužel v roce 1999 odcizena). Od té doby zde byl pořádán světový běh míru ještě vícekrát za účasti několika desítek žáků a studentů z celého okolí.
Na Růžový palouček zavítala dne 9. června 1996 skupina návštěvníků z okresů různých částí Čech a Moravy, ale i z Německa. Dle vyjádření jednoho z nich se zabývají mystikou. Toho roku i v některých dalších letech rosenkruciáni (bratři růže a kříže) pobývali v den slunovratu na Růžovém paloučku.
Ve snaze poskytovat návštěvníkům dostatek informací, zajišťoval Spolek průvodcovskou službu. Na počátku devadesátých let zde působil Jaroslav Herman z Morašic, později Milada Sopoušková z Újezdce a potom Jaroslava Němcová z Újezdce, ovšem nepravidelně a v menším časovém rozsahu. Zároveň prováděli drobnou údržbu.
Návštěvníků přichází na Růžový palouček mnoho, zejména v jarních a letních měsících jsou na toto památné místo organizovány autobusové zájezdy. K podpoře turistického ruchu pořídil spolek v roce 2001 nové pohlednice a v roce následujícím byla u vchodu umístěna nová informační tabule.
Zprávy o Růžovém paloučku, o pořádaných slavnostech a dění ve spolku se občas objevují v tisku domácím, ale i u našich krajanů v Americe. V pořadu Host do domu, který 17. března 1993 vysílal Český rozhlas Praha, byla zaznamenána beseda se členy výboru.
Při slavnosti v roce 1995 Česká televize natočila pořad, který byl uveden v září téhož roku. Rovněž televize Nova zařadila reportáže z Růžového paloučku.
Drobnou údržbu, jakou je čištění záhonů růží a úklid pěšin, vykonávají běžně průvodci. Jarní větší úklid zajišťuji díky vstřícnosti ředitelství žáci morašické základní školy. Odbornější práce provádějí učňové zahradnické školy z Litomyšle . Množství práce však zůstává na dobrovolné účasti členů spolku a dalších občanů.
Mimo tyto opakující se činnosti byly zabezpečeny akce většího rozsahu, které hradil spolek z výnosů slavností, ze sponzorských darů a příspěvků svých příznivců. Zemědělská technická škola z Litomyšle opravila a znovu natřela v roce 1991 ochrannou mříž kolem památníku, v roce následujícím podobně obnovila vstupní bránu do areálu. Tato škola jako nástupkyně původní Řemeslnické školy pomáhá spolku i dalšími pracemi. Spolu s Obecním úřadem v Bučině vyrobila pódium pro účinkující a poskytla mnoho dalších výpomocí.
Firmě Kovařík ze Svratky byla zadána renovace památníku, při níž byl očištěn a ošetřen pylon a opravena vandaly zdeformovaná vrcholová koule včetně pozlacení.
V režii spolku byl v roce 1994 prohlouben příkop pro odvedení přívalové vody a byly ošetřeny pěšiny novou drti. Značně poškozený drátěný plot byl kolem silnice nahrazen dřevěnými díly, zasazenými do pilířů z umělého kamene nákladem 80.545 Kč. Výměnu ostatního plotu zatím není možné uskutečnit, neboť odhadovaný náklad 300 000 Kč je zatím nad možnosti spolku. Svépomocně, především zásluhou člena Miroslava Kazdy a dalších členů bylo vyrobeno více jak sto kusů laviček pro návštěvníky slavností. Díky pomoci dalších členů, byl zaveden elektrický proud do kabiny a do prostoru konání slavností. V roce 2001 byla opravena kabinka pro nářadí a vyměněna střecha na této stavbě.
Od roku 1997 onemocnělo asi dvacet pět lip v parku. Některé částečně a jiné úplně zaschly. Příčinu tohoto vážného onemocnění zkoumá řada odborníků, k jednotnému závěru zatím nedošlo. Vedoucí představitelé Obecního úřadu v Újezdci, který je vlastníkem Růžového paloučku, se dlouhou dobu snaží prostřednictvím odborných komisí složitou situaci kulturní památky řešit. V současné době byla na základě zpracovaného odborného projektu podána žádost Ministerstvu životního prostředí ČR o státní subvenci na odstranění důsledků zmíněného stavu, ale především na celkovou obnovu historického parku. Členové spolku doufají, že subvence bude vyřízena kladně a že se Růžový palouček znovu zazelená v plné své kráse.
Snahou všech členů Spolku přátel Růžového paloučku se sídlem v Újezdci je udržet Růžový palouček a jeho areál v dobrém stavu a být důstojným pokračovatelem našich předchůdců, jejichž zásluhou tato pamětihodnost vznikla. Příklad těch prostých občanů našeho regionu, kteří před sto lety toto dílo započali a těch, kteří mu dali současnou podobu, je zavazující. Doufáme, že do Spolku přátel Růžového paloučku budou přicházet další členové. Stanou se zárukou, že Růžový palouček, tento krásný a památný kout naší vlasti, neupadne v zapomnění, ale bude dále rozkvétat.